Jelito, kopyto, sedí to. (Jan Urban)

Ne, nechci na seriosní forum (rozuměj náměstí) umisťovat nějaké výbojné příspěvky, kterak mne kdekdo z české politické scény rozčiluje, štve, přivádí k šílenství, uvádí v rozpaky. Je to otravné, zavání to mudrlantstvím a opakováním phrasí. Jenomže, jak tomu tak bývá, mám i já sedm osobností, přičemž každá z nich chce něco jiného. I umluvili jsme si kdesi v mých/našich útrobách, že přece napíšeme kratičký text o tom, jak nás někdo štve, a možná z toho vykřešeme trochu víc.  

Předně je potřeba říci, že v čele některé z nejsilnějších takydemokratických politických stran téhle bezva země, ve které máme to štěstí žít, není člověk, ale dobytek. Bytost, která postupně zničila veškeré meze slušnosti (jistě ne sama, ale má lví podíl), které se v české politice horkotěžko držely. Otázkou je, jak dostat takový vepř pryč z politiky, popř. jak vyřešit nastalou situaci jinými prostředky. 

Nejmenované prase (rád bych použil nějaké přiléhavé dehonestující označení, proto odhlédněme od poznatků vědeckých, totiž že prase je ze své podstaty vcelku chytrým a čistotným tvorem, a berme zmíněný termin protentokrát stroze jako nadávku; o zdatnosti prasat pojednám někdy příště, však nejen proto, milý čtenáři a milá čtenářko – abychom byli genderově korektní -, bedlivě sleduj mé příspěvky, jistě se svého dočkáš) s noblesou sobě vlastní dokáže popřít cokoli, tvrdit cokoli, bezostyšně lhát, slovně napadat kohokoli a veřejně označovat voliče jiných stran různými nadávkami (a posledně jmenované následně zas popřít). Jak je možné na jednání takové bytosti (zejména coby politik) přiměřeně odpovědět? 

První variantou je ignorace. Pak nezbývá než doufat, že nejsme jediní, kdo dovede poprávu a v dostatečné míře odsoudit. Další možností je stručně a jasně dokázat, že dotyčná persona je idiot (jako výše i zde v ryze dehonestujícím smyslu), otázkou pak je, zda jsou toho české politické elity schopny. Třetí a (snad nejen mnou) nejvíce obávanou cestou je ponížení celé politické kultury na vpravdě nejnižší možnou úroveň. Tím se vytvoří podmínky pro minimální diskusi rovnocenných partnerů, ale nemusím snad vysvětlovat, že je to varianta nejméně přínosná. Nu, tu máme zpropadený závěr: obávám se, že političtí protivníci (o zodpovědnosti spolustraníků pomlčme snad úplně) zmíněného tvora nejsou schopni možná ani jedné než poslední taktiky, kterou také dost dobře nezvládají. 

Řekněme si tedy na rovinu, že chceme-li, aby si voliči v naší malebné republičce mohli vybrat podle svého gusta, potřebujeme víc takových politických (a jistě se nebudu příliš mýlit, když řeknu i lidských) prasat, která by se spolu utkávala (vždyť synonymum pro politická jednání není než lítý boj na kolbišti). Vůči špíně nejhoršího kalibru snad není možné vystupovat jinak. Blbci (rozuměj voliči) by se pak rovnoměrně rozdělili mezi politické strany a stav by byl snad o něco vyváženější. 

Také se Ti, milý čtenáři, tahle varianta nelíbí? Nezoufej, máš co do činění s dosmrtným optimistou, který si ani v toliko bezúrovňovém článku neodpustí nástin jakéhosi ideálu! Je tu ještě jedna možnost, jak se se situací vypořádat; formuluji ji poměrně nevšedně otázkou, kterou si kladu poslední dobou čím dál častěji: kdy už ten omyl dějin někdo zastřelí? Proč není v tomhle státě nikdo, kdo by se chopil zbraně místo zmařených slepičích miminek jako bojových prostředků? Snad existuje nějaký vrah toho času na svobodě, který by na rozdíl ode mne obratně ovládal střelnou zbraň a obětoval pár let života za blaho republiky! Inu, nehlasme se všichni.

Upozornění pro případného čtenáře: všechny postavy jsou smyšlené, čas je neurčitý. Pokud máte pocit, že popis odpovídá někomu ve Vašem okolí, zřejmě jste sami postavou Kafkova románu.