Čtyřlístek pro štěstí – Strana zelených (Hana Smrčková)

 Podle předvolebních průzkumů bude mít v letošních parlamentních volbách Strana zelených problémy proniknout do Poslanecké sněmovny. To mi po přečtení jejich asi sedmdesátistránkového programu připadá jako velká škoda. Za prvé, Strana zelených by, podle mého názoru, měla být součástí každé vlády a obsazovat minimálně křeslo ministra životního prostředí. Strana zelených totiž dávno není stranou eko-teroristů. Její program je velmi koncepční, s dlouhodobým pohledem do budoucna, který jsme často v programech stran v minulých volbách (ale bohužel u některých stran i v těch letošních)postrádali.

Zelení se, věrni svému názvu, zaměřují především na kvalitu života a šetrný, odpovědný přístup k životnímu prostředí nejen institucí a společností, ale i na osobní odpovědnost každého člověka. Tento postoj je velice důležitý, lidé si musí uvědomit, že mohou svoji situaci ovlivnit. SZ v tomto duchu podporuje činnost neziskových organizací v oblastech poradenství, sociálních služeb, ochrany životního prostředí a vůbec občanských sdružení všech typů. Myslím, že Zelení mají pravdu v tom, že v České republice občanská společnost opravdu chybí, i když se situace zlepšuje. Tento fakt lze podpořit například iniciativami typu Inventura demokracie, Defenestrace 2010, demonstrací před pražským Magistrátem, odporem proti nezvládnuté stavbě tunelu Blanka a obecně touhou po alternativní volbě, která přeje vzniku nových malých stran. 

Myslím si, že by Zelení mohli být vhodnými kandidáty i pro obsazení postu ministra zemědělství. Jejich program se poměrně detailně vyjadřuje i k oblastem lesnictví a vodohospodářství. Ondřej Liška při projednávání tendru Českých lesů v PS prokázal, že se v dané problematice velmi dobře orientuje. Je nutné si uvědomit, že jak ochrana životního prostředí, tak problematika zemědělství jsou vysoce odbornou problematikou, jíž by se měli zabývat lidé vystudovaní v daném oboru. SZ pochopitelně podporuje produkci biopotravin, „důstojného“ chovu zvířat a také mezinárodní spolupráci v oblasti státních dotací, které deformují trh. Zelení mají v úmyslu zrušit dotace na výkupy nadbytků a přesměrovat tyto prostředky například do podpory střídavého pěstování plodin. Monokulturní pěstitelství totiž ničí schopnost půdy absorbovat vodu a snáze tak dochází k povodním. 

Zelení obecně deklarují jakýsi návrat k přírodě v tom nejlepším slova smyslu. Mají jistě pravdu v tom, že přístup „poručíme vetru, dešti“ je projevem primitivní víry v nadřazenost člověka přírodě. Chtějí vrátit krajině původní ráz, zamezit stavbě domů v záplavových zónách a naučit lidi hospodařit s přírodou takovou, jaká je. Berou finanční krizi jako šanci přestavět současný systém, v němž je blahobyt měřen pouze ekonomicky, na systém pevnější, založený na myšlence, že „ekologické může být ekonomické“. Tato myšlenka se osvědčila v mnoha zemích. Podporují vzdělání s důrazem na vědu a výzkum nových technologií, především kladou důraz na nízkoenergetický standard. Zajímavá je dále myšlenka, že země rozlohy ČR nemůže s ostatními soutěžit co do zdrojů, ale její budoucnost je ve výchově odborníků- v lidských zdrojích. Souhlasím s myšlenkou, že je nutné nikoli vytvářet investiční pobídky (např. na výstavbu montoven a nekvalifikovanou prac. silou), ale vytvořit z České republiky lákavou zemi otevřeností její ekonomiky, pružnou administrativou a vzdělanými lidmi. 

Program Strany zelených není v žádném případě jen snůškou výkřiků, jak by to mělo v zemi vypadat. Obsahuje mnoho konkrétních návrhů. Zelení si prošli v uplynulých čtyřech letech bouřlivou personální i ideovou změnou. Zjistili, že vize a odhodlání nestačí a že v politice není pro eko-teroristy bez kvalifikace místo. Uvědomují si nutnost transformace ekonomiky (snižování zadlužení), neslibují žádné populistické dávky.  Jsou připraveni hledat kompromisy a přicházejí se spoustou dobrých nápadů. SZ není rozhodně masovou stranou, ale v Poslanecké sněmovně by rozhodně chybět neměla.