Řecko v krizi

Napadá mě, že ze své pozice studentky novořečtiny bych k tomuto tématu asi měla říci své. Tak zaprvé k možnému "vyloučení" Řecka z EU. Tak tady bych rozhodně neviděla cestu. Řecká mentalita je velmi specifická. Uvědomme si, že se jedná o národ, který byl už od samotné války za nezávislost na přelomu 18. a 19. století velmi nestabilní. Po 2. světové válce přišly 2 války občanské a vojenská diktatura. Nestabilní situaci v zemi se podařilo vyřešit až roku 1980, kdy bylo rozhodnuto o přidružení země k EHS. Obávám se, že případné vyloučení země z EU by mohlo přinést daleko více škody než užitku.

K bezstarostnému životu Řeků - hmmm... Bavíme-li o tom že Řekové odcházejí do důchodu bůhví v kolika a že dostávají 14. a 15. platy bavíme se neustále o státním sektoru. O to hůř je na tom ale sektor soukromý, kde jsou platy cca 2,5x nižší. Právě na tomto propastném rozdílu v minulosti často stavěli řečtí politikové - slibovali svým potencionálním voličům místa ve státních službách. Tím byl ovšem vytvořen nadbytek státních zaměstnanců. Nejlépe je to vidět na situaci ve školství. V Řecku připadá na jednoho učitele 10 žáků, což je, myslím, nejméně v Evropě. Přesto je úroveň řeckého školství v Evropě nejnižší a učitelé si dělají de facto co chtějí. Tuto přezaměstnanost je přirozeně nutné snížit, ale odchod do soukromého sektoru je pro jedince krokem do naprosté nejistoty. Pokud vás problémy Řeckého státního sektoru (které jsou daleko větší než „jen“ 14. a 15. platy) zajímají, doporučuji článek Stefanose Manose v Lidových novinách. To jen pro přesnost.

Proč vlastně lidé do ulic vycházejí a nenechají si prostě jen zvednout daně? Tak zaprvé je to součást řecké mentality. Problémy se prostě takto řeší. Ale zásadním problémem Řecka v současné době není jen deficit finanční, ale hlavně deficit důvěry v jejich politickou reprezentaci. Lidé ze zkrátka ze dne na den probudili v zemi na pokraji bankrotu. Dále je nutné si uvědomit, že Řecko je podstatně levicovější zemí, než ČR. Jejich konzervativní Nová demokracie je někde mezi naší ODS a ČSSD, tedy je stranou jasně středovou a spíše levicová jsou i média, takže označení „levicový intelektuál“ pro běžného Řeka rovněž není úplně přesné.

Ráda bych ale nadnesla ještě jednu možnost a to možnost, že se Řecko stalo jakýmsi „obětním beránkem EU“. Přímo tady v diskuzi je odkaz na německý "srdečný dopis občanům řecka" v němž dělí státy na „chovné a tažné“. Řecko patří k těm „chovným“, kdežto Německo k „tažným“. Živě si pamatuji rozhořčení našeho řeckého profesora, který nám popisoval, jak bylo Řecko nuceno nakupovat předražené obranné mechanismy právě od „tažného“ Německa a Francie aby byla zajištěna „dostatečná bezpečnost“ pro Olympijské hry roku 2004 a to nebyl historicky první případ kdy se tahouni přiživovali na zamích, řekněme, méně ekonomicky vyspělých. Jako alternativní pohled na věc nabízím ještě rozhovor s Maxem Keiserem https://www.youtube.com/watch?v=AbH1JsOTInk , který popisuje to, jak Goldman Sachs pomáhalo Řecku maskovat špatnou finanční situaci.

Proč vlastně toto rozsáhlé pojednání? Jen proto, abychom se vyhnuli možnému zjednodušování typu: „Řecko má dluhy, může si za ně samo, co my s tím. Hlavně ať se nás to nedotkne.“ Situace v této zemi je jen velmi těžko uchopitelná a rozporuplná i pro její vlastní obyvatele. Nenabízím řešení, protože jej neznám, jen jsem se chtěla pokusit nabídnout více informací. Omlouvám se těm, které jsem unudila a přeji krásné sny těm, které jsem uspala.

Roku 1980 se rozhodlo o plnohodnotném členství země v Evropském společenství. Přidruženým státem se stalo již v listopadu 1962. Tato jednání však byla přerušena zmiňovanou vojenskou diktaturou. omlouvám se za chybnou formulaci.

Ahoj, Báro, díky za doplnění. Je vidět, že se v tom vyznáš. A je pravda, že pro nás je asi nemožné tu jejich situaci úplně pochopit. Také si matně vzpomínám, že o některých těch věcech-nestabilita země, 10 učitelů na 1 žáka, srdečný dopis-jsem četla, ale něco z toho jsem zapomněla a ne vždy jsem tomu dostatečně a v souvislostech rozuměla.

Nicméně faktem zůstává, že situace v Řecku je nepříjemná, až děsivá. Já třeba osobně se snažím vyhnout tomu postoji "oni jsou špatní, můžou si za to sami a hlavně jim nepomáhat a nemít kvůli tomu problémy". Jen se bojím, aby tady (a i v jiných zemích) nebylo brzy to samé. A jsou ekonomové, kteří to předpovídají. Já ekonom nejsem, nerozumím tomu, ale určitě se bojím, protože vidím, jak se dluhy zvětšují a lidé nejsou schopni je splácet.

Je hloupé se Řecku posmívat a možná se nehodí říkat, že si za to mohou sami, ale je pravda, že nikdo je nenutil lhát o výši svých dluhů. Pro to se rozhodli sami. Museli čekat, že to jednou praskne. Demonstrace a nářky jsou teď zbytečné. Chápu, že jsou rozhořčeni, když byli zvyklí odcházet do důchodu v 60 letech a pobírali 14. a 15. platy. Z určitého úhlu pohledu by bylo nejlepší jim nepomáhat, ale provázanost ekonomik jednotlivých zemí eurozony to vyžaduje. Bankrot Řecka jen odstartuje bankroty dalších zemí. Výjimečně musím dát v něčem za pravdu naší hlavě státu - eurozona je opravdu podivný projekt. Celé mě to akorát víc utvrzuje v nedůvěře k EU a jsem ráda, že my EUREM neplatíme. Nechápu, proč se dopředu tato situace nepředvídala a nebyla přijata nařízení o případném vyloučení některých států. Jaký má smysl pravidlo "deficit nesmí přesáhnout 3% HDP", když ho nikdo nedodržuje a nikdo neví co s tím?

Souhlasím. Mávat nad dodržováním pravidel rukou se stalo hloupým trendem a je zarážející, že se to děje na národní a mezinárodní úrovni. Všechny podobné problémy poukazují na to, že se nejedná o chyby v systému, ale o krizi morálních hodnot lidí, kteří už se nebojí a neštítí ničeho. I sebelepší systém se zhroutí, když nebude mít autoritu a slovo autorita se "v rámci boje za svobodu" stalo pro některé nepřítelem. Heslo "Vše je možné!" nemusí mít vždy kladný podtext. Jsou věci, jež by být možné neměly. Myslím, že my bychom si měli uvědomit, jak můžeme dopadnout, pokud nebudeme odpovědně splácet své dluhy. Řecko je totiž kvůli dluhům na pokraji občanské války.

Ano, je to na pokraji občanské války. Někdo z Reflexu se tam vydal a mluvil s těmi mladými "revolucionáři" a oni jsou s prominutím úplně vadní. Pořád jen opakují, že musí demonstrovat, že musí bojovat proti těm bohatým. Na otázku, jestli si myslí, že bojují proti bohatým rozbíjením stánků malých živnostníků a trhovců, jen krčí rameny, nemají argumenty. Prý je jim líto, že uhořeli tři lidé v bance, ale protestovat budou dál. A většina z těch mladých levicových "intelektuálů" je navíc ještě navlečena do drahého značkového oblečení. Často jsou to jedni a ti samí, kteří pokládají květiny u té vyhořelé banky, a ti, kteří běhají v ulicích jak blázni s těmi prapory.

Nerozumím tomu, kam společnost spěje. U nás je zase spousta pravicových "intelektuálů" vykřikujících, že každý by se měl starat sám o sebe, a přitom jsou to ještě děti, které nikdy nepracovaly (ani na brigádě), starat se o sebe neumějí a považují za samozřejmost sponzorské dary rodičů do doby pozdní dospělosti.

A stejně tak divná je i celá tahle krize. Řekové lítají jak blázni a zabíjejí nevinné lidi, a přitom tu ještě nikdo neumřel hlady. Je to vlastně úplně úchylné, že dnes je za chudého považován ten, kdo si nemůže dovolit drahou dovolenou a podobně. Úplně jsme zapomněli, co znamenalo slovo krize pro minulé generace. Žijeme si příliš dobře a bezstarostně, abychom si dovedli představit jejich šetření a jejich hladovění. Spousta z nás nedovede základní rozplánování spotřeby potravin a neustále naléza v lednici či kredenci něco "prošlého", plesnivého či jinak znehodnoceného. To bylo pro naše rodiče a především prarodiče naprosto nepředstavitelné.

Dokud si tohle neuvědomíme a nevrátíme se v některých ohledech "zpátky", tak jsou veškeré spekulace ekonomů a snad i veškeré politické programy zbytečné.

Souhlasím. Na první pohled by bylo logické, aby si Řekové snědli to, co si navařili, což znamená přestat je "utiskovat" finanční pomocí a vyloučit je z eurozóny. To je však velmi obtížně realizovatelné a poškodilo by to i celou EU. Přirozeně se zároveň nabízí otázka, zdali v dlouhodobé perspektivě nebude setrvání Řecka v EU ještě větším problémem, ale na to se dá těžko odpovědět. Eurozona jako projekt je dobrý nápad, ovšem špatná byla jeho realizace, viz. již zde zmíněné nedodržování dohodnutých pravidel a strach sankcionovat jejich porušování. Též jsem zaslechl názor, že měnová unie měla logicky následovat až po unii politické, která však dosud ztroskotává na obhájcích národních zájmů. To však už je námět na samostatnou diskuzi.

v souvislosti s Řeckem a podobnými státy sběhlými v "dojení" EU jeden profláklý odkaz k zamyšlení:

https://www.prvnizpravy.cz/style=default/zpravy/ze-zahranici/nemci-napsali-srdecny-dopis-obcanum-recka/