Nepotřebujeme být chytří, máme totiž chytrou kartu! (Kristýna Opletalová)

Řeč je o vynálezu jménem Opencard. Než začnu Opencard krizitovat, sdělím vám vlastní zkušenost s touto kartou a názor na celý projekt.

O existenci karty jsem se dozvěděla náhodou od kamarádky. Krátce poté jsem si nechala Opencard vyhotovit. Stala jsem se tehdy (v roce 2008) vlastníkem karty, kterou ještě většina Pražanů neznala. Jelikož jsem byla v první vlně zájemců, získala jsem jako bonus roční předplatné služeb v Městské knihovně. Uvítala jsem možnost spojit dřívější dvě karty (tramvajenku a průkaz do knihovny) v jednu. Přestože jsem staromilec, lákala mě představa elektronické tramvajenky.

Předpokládala jsem, že papírové tramvajenky do několika měsíců zmizí a přibližně do roka se budeme moci těšit na turnikety v metru. Takový mechanismus by vylučoval nutnou přítomnost revizorů v prostředcích hromadné dopravy, neboť turniketem může projít pouze pasažér s platnou jízdenkou nebo nabitou čipovou kartou. Mně by systém turniketů vyhovoval ze dvou důvodů.

Zaprvé bych se při každé cestě městskou hromadnou dopravou přesvědčila o smyslu a významu placení jízdného. V současné době o tom pochybuji, protože cestuji metrem, autobusem či tramvají s černými pasažéry. Jediným momentem, kdy jsem odměněna za svou slušnost a poctivost, je vzácné setkání s revizorem.

Druhý důvod mého nadšení byla vidina úspory času. V Londýně a v dalších evropských velkoměstech se cestující kontrolou cestovních dokladů téměř nezdrží. Když přichází k turniketu, přiloží ke čtečce jednoduše celou peněženku, v níž se karta nachází. Čtečka na čip zareaguje i na několikacentimetrovou vzdálenost; jedná se o tzv. bezkontaktní čip. V pražském metru oproti tomu nemusíme jízdenku či tramvajenku ukazovat celé měsíce. Pak ale jednou narazíme na revizora. Vlivem zákonu schválnosti se to stane zrovna, když spěcháme. Doufala jsem, že zavedením Opencard se tomuto trapnému a nepříjemnému kontrolování vyhneme.

Mrzí mě, že se moje očekávání ani po dvou letech nenaplnilo. Papírové tramvajenky mají někteří lidé doteď. Vzhledem ke skandálům kolem Opencard nemají chuť vyměňovat své papírové modely za podezřelé a korupcí smrdící čipy. O turniketech se vůbec nemluví a revizoři tedy dále dělají svou práci. Špatná organizace celého projektu se projevila, mimojiné, i v absenci elektronických čteček, které ověřují, zda je karta nabita. Rychle se vybíjející čtečky, které revizorům nevydržely ani jednu pracovní směnu, jsou nyní nahrazeny lepšími. Díky tomu mám při kontrole pocit, že je rozdíl mezi tím, jestli jízdné platím, či nikoliv.

Nedávno jsem zkoumala zprávu z prvního auditu projektu Opencard a málem jsem nevěřila vlastním očím. Chápala jsem, že náklady na výrobu karet byly příliš vysoké. Nějaká naivní část mého já však počítala se zisky z prodeje karet. Zpráva mě vyvedla z omylu. Hlavní město Praha nemá zatím z celé věci žádné příjmy. Všechny zisky putují na účet firmy Haguess.

Zpráva popisuje také historii pražské karty. Nápad se zrodil již v letech 2004-2006. V písemné podobě se objevil v dokumentu nazvaném Informační strategie hlavního města Prahy do roku 2010. Společnost Allshare vypracovala „byznys plán“. V něm byly srovnány očekávané příjmy, z nichž 80 % měl tvořit zisk z prodeje karet, s očekávanými náklady. Nereálná čísla a z matematického hlediska špatně vypočtená návratnost činily projekt atraktivním a na první pohled cenově výhodným. Plán navíc hovořil o mnoha funkcích karty. Lidé ji měli využít nejen jako tramvajenku, průkaz do knihovny a na parkování, ale i pro nákup jednotlivého jízdného v dopravních prostředcích, pro placení mýtného, elektřiny, plynu, vody, odvozu odpadu atd.

Psal se rok 2007 a realizaci plánu nestálo nic v cestě. Vzniklo Pražské centrum kartových služeb (provozované firmou Haguess) a také první kontaktní místo v budově Magistrátu hlavního města Prahy. Bylo vydáno prvních 1000 karet s třemi funkcemi (jízdné, průkaz do knihovny a parkování).

Autoři auditu se domnívají, že všechny smlouvy byly záměrně nastaveny tak, aby jimi vznikla závislost hlavního města na firmě Haguess. Tato firma se neúčastnila otevřeného výběrového řízení, ale tzv. jednacího řízení bez uveřejnění. To bylo možné díky rozdělení jedné zakázky do několika menších zakázek za cenu nižší než dva miliony korun, což je limit pro otevřené výběrové řízení. Předurčenost Haguess ke splnění zakázky Opencard byla ještě posílena utajenou státní dotací ve výši 25 milionů korun. Celá záležitost je ještě podezřelejší kvůli údajné provázanosti společností Haguess a Allshare. Velmi nejasná je také struktura těchto společností. Firma Haguess byla od roku 1996 společností s ručením omezeným. Až v době podpisu smlouvy s hlavním městem se stala akciovou společností s akciemi na doručitele. Po tlaku ze strany médií převedla tyto akcie na jméno, a to na jméno Jaroslav Turek. Tento muž byl prý i akcionářem Allshare.

Podivná a nepochopitelná je dále účast Dopravního podniku hlavního města Prahy. Ten se zapojil do „kauzy Opencard“ v roce 2007 a o dva roky později spolupráci ukončil. Pro účely zpracování auditu odmítl zveřejnit své účty.

Kromě nepřiměřeného růstu nákladů na provoz Pražského centra kartových služeb a nevýhodně nastavených licenčních poplatků (platí se i za neaktivní karty) má projekt i další bílá místa. Nebyla uzavřena žádná smlouva o dodání karet. Praha nevymáhala pokuty za prodlení. Nejprve byly vyráběny tzv. hybridní karty, které obsahovaly kontaktní čip. V té době už se přitom vědělo, že karty s bezkontaktním čipem jsou levnější a méně náchylné k opotřebení.

Pavel Bém má tendenci srovnávat Opencard s londýnskou Oystercard. To je zavádějící a nepřesné. Mnohem více nám prozradí srovnání s obdobnými kartami využívanými v českých městech – Plzeňskou kartou, Pardubickou kartou, Opuscard z Libereckého kraje a královéhradeckou Městskou kartou. Je úsměvné, že počet uživatelů Opencard do 30. 6. 2009 se příliš nelišil od počtu uživatelů Plzeňské karty. Plzeň má několikrát menší počet obyvatel, což ukazuje, že o Opencard není velký zájem. Z více než milionu obyvatel si kartu zařídilo do konce června minulého roku pouhých 374 000 lidí. Všechny výše zmíněné karty byly navrženy ve stejné době, žádná z nich nemá oproti ostatním „náskok“. Přesto karty z menších měst dokázaly věci, které se v Praze nepodařilo naplnit. Především mají, až na Opuscard z dílny firmy Haguess, funkci tzv. elektronické peněženky. Tím umožňují bezhotovostní nákup jízdenek přímo ve voze. Kromě toho je občané využívají i pro koupi vstupenek na různé kulturní akce nebo pro platbu ve stravovacích zařízeních. Zatímco Pražané dostávají Opencard zadarmo, za výdej ostatních karet se platí. Zisky jsou pak samozřejmě vyšší. Náklady na výrobu ostatních karet jsou nižší než u Opencard, a to několikanásobně. Je pravda, že města jako Pardubice a Hradec Králové jsou s Prahou v určitých ohledech nesrovnatelná. Na druhou stranu je vidět, že v některých městech karty fungují a jsou pro místní obyvatele výhodné. To určitě není náhoda. V jednom případě stála za projektem tvrdá práce a snaha poskytnout občanům větší pohodlí, ve druhém případě se jednalo o nekalé obchody a podvody.

Odborníci považují za hlavní problém Opencard absenci funkce elektronické peněženky. Hlavně z toho důvodu je málo využívána možnost platit poplatky za parkování pomocí karty. Jednak lze takto platit pouze v městských částech Praha 1, 2, 3 a 7 a navíc je celý postup úhrady velice komplikovaný. Jediným kontaktním místem pro vložení peněz na kartu je totiž budova Magistrátu hlavního města Prahy.

Dalším nedostatkem byl dlouhou dobu malý počet kontaktních míst pro dobíjení jízdného. V době, kdy jsem si pořídila „kartu Pražana“, jsem ji mohla nabíjet jen na osmi místech v Praze. Oceňuji, že v současné době máme na výběr přes třicet kontaktních míst. Zastánce Opencard by mohl namítnout, že nemusím stát dlouhé fronty, koupím-li si kupon on-line. Nicméně transakce vyžaduje následnou aktivaci karty na validátorech. Tato zařízení byla původně instalována jen ve stanicích metra C. Později se objevily validátory i na trase B. Počet validátorů je nadále nedostačující a ty, kteří se pohybují na trase A, to od nákupu kuponů on-line jednoznačně odradí.

V dubnu 2010 byl spuštěn slevový program. Nechci, aby to působilo nevděčně, ale pochybuji, že sleva 5 % z plného vstupného do zoologické zahrady v Troji někoho povzbudí k větší lásce ke zvířatům. Celková úspora z této konkrétní vstupenky činí 7, 50 Kč.

Sledovala jsem vývoj projektu a vím, že došlo k úpravě smlouvy s firmou Haguess. Náklady na výrobu jedné karty jsou o polovinu nižší (1280 korun), což je stále hodně na poměry naší země.

Nelíbí se mi, že na neúspěch projektu doplácí všichni občané. Na konci roku 2008 si museli Opencard pořídit dospělí, kteří chtěli nadále používat roční kupon. 13. 6. tohoto roku se přestaly prodávat papírové kupony pro kategorie „děti“ a „junior“. Podle informací Lidových novin zaniknou papírové tramvajenky do 13. 11. 2010. Kdyby byl projekt úspěšný a dobře zvládnutý, už bychom dávno všichni Opencard používali. Takto budeme nuceni ji používat. Co má taky Pavel Bém se všemi těmi nevyužitými a nechtěnými kartami dělat, že?

Pomalu se dostávám k další rovině celé věci. V důsledku zjištěných skutečností byl nezaměstnaným učiněn pouze šéf odboru informatiky Václav Kraus. Pražský primátor Pavel Bém do dnešního dne nepřevzal za kauzu odpovědnost. Jediné, na co se zmůže, jsou tragikomické výstupy v diskusních pořadech. V jednom z nejslavnějších dílů Moravcových Otázek sepíná ruce, jako by se modlil, a ptá se Cyrila Svobody, zda je křesťan a proč lže.

Pavel Bém nevýhodně pronajal Škodův palác, nechal rozestavět propadající se tunel Blanka a vymyslel pro nás chytrou plastovou kartu. Bez komentáře ponechám kauzy Veolia, Incheba a další. Nevadí mi, jaký je Pavel Bém. Na to už jsem si zvykla. Pobuřuje mě ale více než 7 % preferenčních hlasů, které získal náš slavný horolezec ve sněmovních volbách. Copak nepřijde nikomu nemorální pohybovat se roky v komunální politice (Bém byl starostou Prahy 6 od roku 1998), dopustit se tam nenapravitelných chyb a potom se ucházet o křeslo v Poslanecké sněmovně, jako kdyby se nic nestalo? Následující čtyři roky bude mít Bém imunitu a klid, možná se mu spraví i jeho špatné nervy. Voliči by měli zůstat ostražití a přemýšlet, kde se bude chtít Bém usadit po uplynutí funkčního období. A pak by mu hlavně neměli dávat svůj hlas.