Malý Pavel, veliká Blanka (Kristýna Opletalová)

„Linka je z důvodu výluky v úseku …....... vedena přes zastávky …........ do zastávky Špejchar, kde je ukončena.“ Tuhle větu jsem za uplynulé dva měsíce slyšela asi stokrát. Od 1. 6. jsou totiž Dejvice bez tramvajového spojení s centrem města. Když se chci dostat domů, mám dvě možnosti. Můžu jet metrem, které bývá kvůli výluce značně přeplněné, nebo se projít po stavbě, což je sice lákavé, ale po nějaké době to člověku zevšední. Dnes jsem zvolila druhou variantu a kráčím tu štěrkem, tu zase pískem. Už se těším, až dorazím domů. Tam nastane velké dilema. Nebudu vědět, jestli je lepší sundat si v předsíni boty a špinavýma nohama dojít do koupelny nebo se raději nezouvat.

Několikrát mě napadlo, že si nevzpomínám, kdy přesně byla zahájena stavba tunelu Blanka. Mí známí si to rovněž nepamatují. Nejsou dokonce ani schopni odhadnout, kolik let stavba trvá. Navštívila jsem tedy oficiální web tunelu Blanka, abych zde našla odpověď.

Konstrukce tunelu začala v roce 2007, před třemi lety. Na různá omezení v dopravě, která nás trápí nepřetržitě od roku 2008, jsme si zvykli podobně jako postavy Orwellova románu 1984 na nesvobodu.

O existenci výše zmíněného webu vím díky ohromné ceduli ve Svatovítské ulici. Za zlatých časů, kdy tudy ještě jezdily tramvaje, nebylo možné tento na modrém pozadí skvoucí se nápis přehlédnout. Modrými obláčky obklopený internetový odkaz však nebyl jedinou kamufláží ošklivého staveniště. Někdo se rozhodl zneužít dětské obrázky a rozmístil je po obou stranách ulice. Mezi kresbami, které ponejvíce zachycují tramvaje, se vyjímá červené srdce. Snad je to srdce Pavla Béma, které tak usilovně bije pro Prahu.

Proč ta ironie? Jsem znechucená hlukem v ulici Na Valech. Pro orientaci odkazuji na mapu: https://www.mapy.cz/#mm=ZTtTcP@sa=s@st=s@ssq=ulice%2BNa%2BValech%2C%20Praha@sss=1@ssp=132420314_137543450_132449242_137568362@x=133033933@y=135983279@z=15 . Přiléhající park a celé okolí této ulice byly vždy příjemnými místy k odpočinku a zajímavým koutem Hradčan. Nyní ulice Na Valech nahrazuje ulici Milady Horákové. Auta se tu nezastaví a pohoda je pryč. Nebaví mě dopravní omezení a nechci svůj život dále přizpůsobovat ďábelským plánům magistrátu. Možná se vám bude zdát, že přeháním, ale někdy mám pocit, že konstrukce Blanky omezuje svobodu pohybu obyvatel Prahy 6 a 7. Dříve jsem mohla chodit z Dejvic na Pražský hrad pěšky, dnes tam není chodník a nejezdí tudy ani tramvaje. Náhradní autobusovou dopravu jsem použila jednou. Autobus nahrazující tramvaj číslo 26 Dejvice přejel a zastavil až na Vozovně Střešovice.

Na oficiálních webových stránkách je k dispozici velké množství informací a dokumentů souvisejících s tunelem. Dozvíte se zde například, proč se ona grandiózní stavba nazývá Blanka. Když se v roce 1994 diskutovalo o vybudování městského okruhu, vznikly tři varianty, pojmenované podle počátečních písmen městských částí, skrz které by měl tunel vést. Blanka (Bubeneč) zvítězila nad Danou (Dejvice) i Hanou (Holešovice). Tunel Blanka se skládá ze tří na sebe navazujících úseků. Prvním je Brusnice, zasahující k Malovance a ústící u Prašného mostu do další části. Ta nese název Dejvice a rozprostírá se mezi Prašným mostem a ulicí Milady Horákové. Poslední kus, Královská obora, pokračuje ve Stromovce a končí v přilehlé Troji.

Počítačem vytvořené modely ukazují, jak bude vypadat Praha po zprovoznění tunelu. Je úsměvné, že model počítá se stromy, které byly kvůli ražbě tunelu vykáceny.

Detailní fotogalerie zachycuje postup práce téměř den po dni, přesto tu něco postrádám. Web systematicky odvádí pozornost od tří propadů tunelu. Krátery po propadu ve fotogalerii prostě nenajdete. Musíte se spokojit se dvěma tiskovými zprávami. První z nich se týká propadu ve Stromovce. Metrostav se zde dokonce omlouvá občanům za vzniklé nepříjemnosti. Druhá zpráva o propadu u ministerstva kultury má pouhých osm řádků a neříká celou pravdu. Tvrdí, že při „mimořádné události“ nebyl nikdo zraněn. Zasypání bagristy, který byl vyproštěn až po několika hodinách, očividně nikdo za zranění nepokládá.

Jak se píše hned na titulní straně webu, tunel Blanka je „výjimečný nejen svým rozsahem a technickou náročností, ale také vlivem na každodenní život města“. S tím nemohu než souhlasit. Pavel Bém jde ještě dál a ve svém úvodním slovu slibuje, že s otevřením Blanky bude „konečně napraveno to, co totalitní režim v minulosti tolik podcenil“. Sám Bém toho ale také hodně podcenil.

Tunel se třikrát propadl a ani jednou se nepodařilo najít viníka. Za propady ve Stromovce prý může déšť a navíc to nebylo nebezpečné, protože ve chvíli propadu se v okolí nevyskytovalo více než sedm lidí. Věřím, že se vám také ulevilo, když jste se dozvěděli, že mohlo zemřít jen sedm lidí. To je přeci něco úplně jiného než osm lidí a navíc sedmička je šťastné číslo. Po nedávném propadu tunelu prohlásil rozčilený Bém: „Nejsem odborník, nejsem stavař, nejsem technik. Jsem lékař a primátor.“ Následně podal trestní oznámení na neznámého pachatele (to udělal i při předchozích propadech a k ničemu to nevedlo) a nechal pozastavit ražbu tunelu. Když pomineme fakt, že soud nedávno zrušil stavební povolení k části tunelu, nad včasným dokončením stavby se tak jako tak stahují mračna. Horolezec a primátor Bém zvažuje rozvázání smlouvy se společností Metrostav. Odborníci se shodují na tom, že jiná firma zakázku splnit nemůže. Důvodem je zvláště neobvyklá a unikátní metoda, jakou se tunel razí. Právě kvůli ní se jezdí na Blanku dívat stavaři z celého světa.

Hlavním problémem je lokace stavby. Pražský hrad a jeho okolí je oblastí s dlouhou historií stejně jako Stromovka. Park leží v nivě Vltavy a dříve byl plný rybníků. To má vliv na podloží a geologický profil. Především proto by tunel Blanka neměl vést v blízkosti historických památek. Podloží Královské obory je v současné době natolik narušeno, že rekonstrukce Šlechtovy restaurace je odložena ad acta. Hrozí totiž sesun restaurace do tunelu. Inspekce UNESCO na konstrukci tunelu zareagovala návštěvou Prahy. V současné době jedná UNESCO v Brazílii o případném vyškrtnutí Prahy ze seznamu chráněných památek.

Jelikož mě tunel Blanka neuvěřitelným způsobem fascinuje (ještě jsem neviděla hůře zvládnutý projekt), rozhodla jsem se navštívit informační centrum věnující se „nejekologičtější pražské stavbě“. Bohužel jsem přišla v týdnu, kdy centrum není otevřené. Ono totiž funguje v létě pouze jednou za 14 dní. Prošla jsem alespoň ulicemi, v nichž se nacházejí domy dotčené stavbou. Jejich seznam je na webu tunelu Blanka: https://www.tunelblanka.cz/informace-o-projektu.php?action=5 . Domy lze ale najít i bez předchozího poučení; jsou zdálky nápadné svými dřevěnými podpěrami. Ve fasádě některých domů se vlivem otřesů začaly objevovat praskliny, a tak mají tyto domy preventivně podpěry, které brání lidem z přízemí ve výhledu.

Mluvila jsem s jedním člověkem, který bydlí v ulici Nad Královskou oborou. Byl to Američan, naprosto vyvedený z míry špatnou organizací stavby a neschopností města komunikovat s lidmi, kterých se ražba tunelu bezprostředně týká. Doslova řekl: „You know, we do things in a different way“ (Víte, my děláme věci jinak). Ptala jsem se, jak jej zasáhla stavba tunelu, a dozvěděla jsem se zajímavé věci. Otřesy, jeho slovy „explosions“, slýchal neustále, i v noci. Po mnoha stížnostech se podařilo docílit absence hluku po 22. hodině. Ulice Nad Královskou oborou však dále slouží mnoha řidičům jako únik před auty přeplněnými ulicemi Korunovační a Veletržní. To vede k tomu, že se v poměrně zapadlé a úzké ulici tvoří kolony. Jak je vidět, bydlení v okolí tunelu Blanka musí být věc skutečně svízelná.

Nejhorší na tom všem je, že nemáme stoprocentní jistotu, že tunel přinese zlepšení životního prostředí a dopravní situace v Praze. Podle některých informací se chodci dočkají pouze ztráty přechodů, která bude kompenzována podchody všeho druhu. Iniciativa Auto*mat kritizuje tunel Blanka také kvůli jeho zpátečnictví. Budování velkého projektu podle členů iniciativy připomíná budování a těžbu za socialismu. Nyní bychom se spíše měli zaměřit na podporu městské hromadné dopravy a vytvořit vhodnější a bezpečnější prostředí pro cyklisty. V neposlední řadě by Praze pomohl obchvat. Tak bychom se přiblížili ostatním evropským velkoměstům.

Plně se s obavami iniciativy Auto*mat ztotožňuji. Mrzí mě, že jsme něčemu tak špatnému nezabránili hned na začátku. O vedení tunelu pod parkem Stromovka se mluvilo už v osmdesátých letech a tehdy to lidi vyburcovalo k demonstraci, čímž se stavbě zabránilo.

Zajímá vás, proč Pavel Bém přes všechny problémy prohlašuje, že se kvůli Blance připoutá k psacímu stolu? Malí muži trpívají komplexy a rádi si dokazují, že mohou dělat velké věci. To vysvětluje napoleonské války a horolezecké ambice našeho primátora.