Bojujme za práva plžů, mlžu a hlavonožců! (Hana Smrčková)

 Předvolební kampaň už nabrala patřičné obrátky a já se nestačím divit, čeho všeho jsou politici schopni. A také jak národ český zapomíná. Události, komentáře přinesly debatu hlavních koordinátorů kampaně stran ČSSD a ODS na téma Píšťalka pro Paroubka - jedná se o vcelku mírumilovné hnutí vzniklé na sociální síti Facebook, které odmítá násilí (pokud tedy násilím míníme vajíčkování z minulých mítinků ČSSD) a které si pro oranžového předsedu připravilo pískot v každém městě. Vedoucí kampaně ČSSD Jaroslav Tvrdík považuje popsané jednání za protizákonné, věc dokonce postoupil s žádosti o ochranu nejvyšší státní zástupkyni Renátě Vesecké. Proč nejvyšší státní zástupkyni? Dále se pan Tvrdík oháněl údajně nenávistnými výroky na adresu Paroubka: „Není přeci možné, aby někdo vyhrožoval panu Paroubkovi, jeho manželce a dokonce i jeho malé dceři!“ Netvrdím, že je správné někomu vyhrožovat, ale všichni víme, jak to na internetu chodí. To je bohužel cena za svobodu projevu a takto nekulturní výroky rozumný člověk nebere vážně. Ale… možná až se objeví reakce na tento článek, také požádám o ochranu nejvyšší státní zastupitelství. Dobrým řešením by podle pana Tvrdíka zřejmě bylo monitorovat jak internet, jeho uživatele a členy nevhodných skupin, tak nepohodlné účastníky mítinků. Jednou už to tady bylo. To nám 40 let nestačilo? Spíš rychle zapomínáme.  Každopádně fotografie výtržníků na stránkách ČSSD jsou zajímavým krokem, kterým strana odkrývá svou pravou povahu a pevnou ruku, kterou národu slibuje. 

Je zajímavé, že oranžové družstvo naprosto netrpí již téměř vyhynulou chorobou zvanou sebereflexe. Vykřikují cosi o útisku a rušení pokojné kampaně a vůbec je zřejmě nenapadlo zeptat se, PROČ k němu dochází? Opravdu si nemyslím, že by se jednalo o antikampaň ze strany ODS ani jiného politického konkurenta, což se nám oranžoví snaží usilovně vštípit. Pokud si dobře vzpomínám, na obranu proti údajné vajíčkové antikampani ze strany ODS dokonce začali členové ČSSD (určití, rozpoznaní členové ČSSD) narušovat setkání ODS. Opravdu se jedná o tak silnou paranoiu a představitelé sociální demokracie věří ve spiknutí proti nim, nebo se jedná „jen“ o úhybný manévr? Kdyby se na věc byli schopni podívat z jiné perspektivy a kriticky situaci zhodnotit, viděli by její pravou tvář. Předseda ČSSD je totiž pro velkou část národa nepřijatelný a nesnesitelný. Nejde o pouhý nesouhlas. Můžete nesouhlasit s postojem politické strany, která jej racionálně obhajuje. To se také děje. Většinou nesouhlasíme relativně tiše a velká část z nás (doufám) je schopna přiznat „nesouhlasím s nimi, ale chápu, že tato politika může jisté skupině lidí vyhovovat.“ Tento postoj je zcela přirozený. O co je jednání pana Paroubka jiné, co žene lidi na barikády? Myslím, soudě podle sebe a svých přátel, že lidé mají pocit, že jim lže do očí. Že překračuje i ty skrovné meze politické kultury a slušnosti, které v české politice zůstaly. Pasuje se do role téměř revolucionáře a někteří mu za to tleskají.  Nedodržuje politické dohody (z nedávné minulosti, např. shození předčasných voleb ze stolu, nominování pana NEPOLITICKÉHO ministra vnitra Peciny do čela kandidátky v Praze apod.) a vznáší se na obláčku populismu, který jednou praskne. Tehdy se naše země octne v pořádném ekonomickém průšvihu. Po nás potopa. 

Závěrem bych ráda dodala, že se nejedná o nářky zaryté voličky ODS. Jsem ochotna připustit jakkoli orientované argumenty, pokud se SKUTEČNĚ jedná o argumenty. „My na vás na rozdíl od nich myslíme“ není argument, ale prázdná slova. Nabízelo by se kontrovat. Když je ČSSD tak špatná, proč se tedy preference jejího hlavního konkurenta ODS propadají? Ano, propadají, protože pravicoví voliči nejsou primárně nohsledi ODS a negativně hodnotí některé kauzy kolem modré strany. I ona totiž bohužel sešla s cesty korektního konzervativního přístupu a její častou odpovědí bývá místo vlastní politiky postoj „podívejte, co dělá ČSSD, ta je horší než my.“ Ať je ČSSD jaká chce, kriticky smýšlející veřejnost si žádá něco víc než pouhé obviňování politického konkurenta, i přes částečně pravdivé tvrzení, že politickou kulturu určuje ten nejvulgárnější hráč. Chceme být skutečně jako oni? Za současné situace se jeví racionálně snad jen už změna volebního systému. V něm by se nevolilo pro stranu, ale proti straně. Zde by se také ukázalo, kam mizí hlasy ODS a že pseudopolitika ČSSD rozčiluje nejvíce lidí. 

Voliči ČSSD po přečtení tohoto odstavce (pokud se dočetli až k němu) budou zajisté zhnuseně žehrat na můj elitářský postoj ve prospěch pravice. Zkuste mě ale přesvědčit racionálními argumenty o opaku. Ráda bych totiž znala názor čtenářů na tezi, k níž jsem dlouhodobým sledováním české politické scény dospěla. Levicoví voliči nejsou téměř vůbec aktivní ve zjišťování, ověřování a kritickém hodnocení informací, jež jim politické strany předkládají. Například jeden z nejserióznějších pořadů u nás Události, komentáře sledují téměř výhradně pravicoví voliči. Drtivá většina anket, které vyhlašují, totiž končí výraznou převahou pravicového názoru. Kde tedy levice je, když má podle předvolebních průzkumů takovou podporu? Vchází mi z toho buď schizofrenní postoj lidí, kteří sice vědí, že řešení ČSSD a KSČM není dobré, ale přesto je nakonec volí doufajíce v nějaké výhody pro sebe, nebo (a to je pravděpodobnější) se levicoví voliči o takové buržoazní věci jako je sledování politických diskusí, jednání poslanecké sněmovny a podobných prakticky nezajímají. Přijímají tedy volební programy jako produkty, které si mohou za svůj hlas koupit a skutečně je dostanou. Skutečně?