Zůstane sex náš? (Kristýna Opletalová)

V poslední době jsme byli svědky pohoršení rodičů nad novou příručkou Doporučení k výuce sexuální výchovy. Petice Výboru na ochranu rodičovských práv docílila stažení příručky z webu MŠMT. Odstranění inkriminovaného textu nařídil premiér Petr Nečas, který je rovněž přesvědčen o výlučné roli rodiny v sexuální výchově dítěte.

Zajímalo mě, jak moc je text kontroverzní a nemorální. Vypátrala jsem tedy na internetu tento odkaz na příručku: https://www.msmt.cz/uploads/soubory/Tiskovy_odbor/Sexualni_vychova_vybrana_temata.pdf .

Sedmdesátistránkový dokument sepsali sexuologové, psychoterapeuti, vysokoškolští profesoři, odborníci se zaměřením na sociální pedagogiku či genderovou problematiku. Mezi autory figurují dvě známé osobnosti, a to Hanka Fifková a Radim Uzel.

Hned v úvodu je zdůrazněno, že se jedná o příručku pro učitele. Není to v žádném případě učebnice. Co se žáci o sexu dozvědí, ovlivní učitel vhodným výběrem témat.

Dále se v příručce píše o propojení sexuální výchovy s etikou. Doporučuje se respektovat výchovu daného jedince, dát prostor menšinám a nezanedbat spolupráci s rodinou. Hodnoty, na nichž by měla být sexuální výchova založena, jsou důstojnost, svoboda, rovnost a spravedlnost. Žákům by mělo být umožněno se vyjadřovat k probíraným tématům. Sexuální výchova je v příručce chápaná jako prostředek osobnostního rozvoje a také jako sociální a životní zkušenost.

Autorům lze vytknout pouze přílišnou obecnost v prvních kapitolách a častý výskyt odborných výrazů. Nejsem si totiž úplně jistá, že by průměrný adolescent potřeboval vědět, že začátek růstu prsů se nazývá telarchie.

Skutečně poučné jsou kapitoly o dospívání se všemi jeho aspekty, menstruační hygienické potřeby nevyjímaje. Vskutku nevím, zda pubertální dívky přestanou nosit upnuté džíny a tanga, když se od učitele dozvědí, že to není vhodné pro jejich intimní partie. Nicméně oceňuji praktické rady, jak se vyhnout mykóze při používání antibiotik. Musím přiznat, že jsem před prostudováním příručky o vlivu antibiotik na mykózy nevěděla. Při následných rozhovorech s různými ženami jsem byla ujištěna, že k těmto problémům skutečně dochází. V tomto ohledu je příručka pokroková. Poměrně podrobně informuje čtenáře i o antikoncepci, včetně nového prostředku zvaného poševní kroužek.

Text se nevyhýbá ani nepříjemným tématům, jakými jsou pohlavní nemoci. Podrobně vysvětluje, při kterých sexuálních praktikách může dojít k přenosu viru HIV. Známý sexuolog Radim Uzel zde vyslovuje krutou pravdu, že bezpečný sex neexistuje. Příručka se věnuje i problematice sexuálního násilí, což je podle mě velmi důležité v době, kdy nemalá část populace má osobní zkušenost se znásilněním.

Rodiče údajně pohoršila kapitola o homosexualitě. Nechápu proč. Homosexuálové jsou lidé jako všichni ostatní. Tomu bychom měli děti od malička učit. S větší či menší pravděpodobností se s nějakým homosexuálním jedincem za svůj život setkají. Bude to jejich kamarád, známý, učitel, někdo, do koho se zamilují. Nebo také ony samy. Zajímalo by mě, co chtějí všichni ti konzervativní rodiče s homosexuály dělat. Chtějí je deportovat jako Židy a pak zabíjet?! Věřím, že dospělý a psychicky vyrovnaný člověk nemá důvod bránit jinému v jeho sexuální orientaci. Odpor rodičů proti otevřenému přístupu k homosexualitě napovídá, že se sami sebe bojí a pochybují o sobě.

Trochu odvážné se mohou zdát kapitoly zabývající se poruchami erekce. Nikdo nechce o takových věcech mluvit, každému je to trapné. Každopádně bez léčby a snahy o řešení těchto problémů nemůže svazek dvou lidí vést k reprodukci. Mírně nejasně vyznívá část o ženském orgasmu. Ale není snad ženský orgasmus jedna velká neznámá?

Konzervativní křídlo společnosti kritizuje příručku i pro nedostatek zmínek o lásce a smýšlení o sexu jako o zábavě. Láska je ale přeci věc abstraktní a subjektivní. Nikdo nemůže nikoho učit lásce. Autoři v textu píší, že soulož není nejdůležitější část milostného života a že frekvence sexu nesouvisí s hloubkou vztahu. Partnery dle jejich názorů není dobré střídat. Věří, že o sexu je třeba mluvit. S tím souhlasím. Lidská sexualita je přeci naprosto přirozená a není na ní nic špatného. Všichni ti rozzlobení rodiče se bouří proti sexuální výchově svých dětí a já se ptám: jak přišly jejich děti na svět? Pravděpodobně neposkvrněným početím.

Když jsem četla o rozruchu kolem výše zmíněné příručky, čekala jsem, že obsahuje fotky lidí souložících v různých polohách nebo něco podobného. Našla jsem ale poučný materiál, který dětem objasňuje dospívání a záležitosti s ním spojené. Mrzí mě, že se sexuální výchova nestane samostatným předmětem. Výuka by samozřejmě vyžadovala mladé a odvážné profesory a také důkladné školení.

Udivuje mě, že v naší zemi bez jakýchkoli tradic konzervatismu se vzedme taková vlna odporu proti něčemu tak nevinnému. Na co si to hrajeme? My nejsme aristokratickou Británií, ani katolickým Irskem. Chceme se vrátit do minulosti a tvrdit dětem, že menstruace je nemoc a onanie vede k slepotě?

Nemám námitek proti zahájení sexuální výchovy již na prvním stupni základní školy. Je užitečnější vykládat o menstruaci dívkám desetiletým než šestnáctiletým. Já sama jsem zažila na střední škole přednášku, kde nám byly vysvětlovány procesy, které v našich tělech už několik let probíhaly, a na závěr celého toho divadla nám byly rozdány hygienické potřeby pro případ, že bychom je v těch uplynulých letech nepoužívaly.

Žáci, které obeznámí s problematikou sexu učitel, nebudou odkázáni jen na „rady“ kamarádů a internet. Nebuďme naivní. Děti nejsou hloupé a s počítačem umí pracovat mnohdy lépe než jejich rodiče, z nichž podle statistik jen 8 % používá filtr na webové stránky s lechtivým obsahem. Není lepší, aby se děti základní informace o sexu dozvěděly ve škole (a paralelně v rodině), než aby po sledování pornofilmů nabyly dojmu, že v intimních chvílích se musí hodně křičet a bez velkého přirození to není ono? To nemluvím o tom, že některé záznamy tohoto typu mohou sex znázorňovat jako násilnou aktivitu nebo rituál, při němž dvě osoby pojídají své exkrementy.

Celkově neshledávám na příručce nic nemorálního. Kontroverzní je pouze hra „kompot“, při níž si vyměňují místa žáci, kterým roste pubické ochlupení, ti, kteří se už líbali atd. Při takové hře může dojít k mnoha trapným okamžikům a k ponižování.

Věřím, že žáci základních škol spor ohledně příručky sledují v médiích. Zakázané ovoce vždy chutná nejlépe. Netajme před dětmi alkohol, smrt nebo sex. Uděláme-li to, ony nás stejně přelstí a zatajenou látku se doučí samy.