Všechno je o lidech aneb Kandidáti na primátora (Kristýna Opletalová)

Nebýt pár hloupých billboardů, člověk by si ani nevšiml, že se blíží komunální volby. Záhadný a rádoby sexy Zdeněk Tůma se navlékl do značně poddimenzovaného oblečení, aby nám ukázal, že si bere Prahu na triko. Plaše vyhlížející Jiří Diensbier mladší slibuje „více slušnosti“ a „méně chamtivosti“. Nový předseda pražské ODS Bohuslav Svoboda tvrdí, že výuka angličtiny bude bezplatná. Komu máme věřit? Mluví všichni pravdu? A můžeme to vůbec na základě jednoho sloganu odhadnout?

Já jsem všechny informace o kandidátech hledala na internetu. Překvapily mě dvě věci. Některé politické strany mají nepřehledné webové stránky, na nichž je problém rychle a snadno najít přehled kandidátů. Mnozí kandidáti si na internetu nevytvořili žádný profil nebo prezentaci. Ty z kandidátů, kteří jsou povoláním lékaři, je možné vyhledat na stránkách lékářské komory. Obdobně advokáty nalezneme mezi členy advokátní komory a živnostníky v živnostenském rejstříku. To je sice pěkné, ale já bych také ráda věděla, co chtějí tyto velectěné osoby udělat pro Prahu.

S hodnocením kandidátů začnu u strany, která v Praze vládla v uplynulém volebním období. Hlavní lídr ODS Bohuslav Svoboda má sice vzhled aristokrata, ale rozčiluje mě svou zálibou v jízdě automobilem. Myslím si, že Pražané potřebují posílení městské hromadné dopravy, rozšíření zeleně a čistší ovzduší. Ucházení se o funkci zastupitele považuji za nevhodné, až trapné u hudebníka Jana Kalouska, zkompromitovaného náměstka Milana Richtera a hokejisty Petra Břízy. Mou pozornost upoutal především MUDr. Karel Hurt, MSc, PhD, DrSc., který má čtyři zaměstnání a ovládá šest cizích jazyků. Aleksandra Udženija, původem z Jugoslávie, si pro své voliče připravila osobní stránky, kterými dokazuje, že nám má rozhodně co nabídnout. Dvaačtyřicetiletá manažerka Martina Petráčková nám ve svém profilu sděluje, že „po období velmi vysokého pracovního nasazení nachází čas i chuť dělat něco nikoliv pro svůj karierní postup, ale pro obec, ve které žije“. Naznačuje tím, že podstoupila oběť, za kterou jí máme být vděční?

Budu pokračovat stranou, která byla dlouhá léta největším sokem strany předešlé. ČSSD se může pyšnit dvěma zajímavými kandidáty. Prvním je již zmíněný Jiří Diensbier mladší. Syn známého disidenta je nenápadný a trochu neobratný, ale jeho postoje a názory nejsou špatné. Hodlá podporovat městskou hromadnou dopravu a vyslovuje se pro zákaz kouření v restauracích. Kromě toho se aktivně angažuje v zachování stadionu v Ďolíčku. Bez povšimnutí by neměl zůstat ani Jan Kudrna, vysokoškolský učitel z Právnické fakulty UK. Tento mladý právník je u nás na fakultě vyhlášený svým bojem proti studentům používajícím notebooky. Pokud by své politické záměry uskutečňoval se stejnou vehemencí, s jakou přikazuje studentům, aby si „vzali papír a tužku a vyzkoušeli si, jaké to bylo před deseti lety“, nemuselo by to být marné.

Výběr kandidáta na primátora se podle mého názoru nezdařil straně TOP 09. Sebevědomí sice Zdeňkovi Tůmovi nechybí, zato postrádá zdravý rozum. Chce, aby Praha byla kulturním městem, jakým je Vídeň. Až Tůma pochopí, že Praha není Vídeň, mohl by se taky zamyslet nad tím, jestli je kultura největším problémem hlavního města. Tůma věří, že slušný plátce daní by neměl být obtěžován pohledem na bezdomovce. Bezdomovec je pravděpodobně v Tůmových očích člověk neslušný. Nevím, jestli by Tůma mluvil stejně, kdyby si vyzkoušel na vlastní kůži exekuční řízení. Velká část lidí totiž přichází o střechu nad hlavou tímto způsobem. Žijeme v době, kdy dluh padesát haléřů běžně vede k zabavení nemovitosti v hodnotě několika milionů. S trochou nadsázky můžeme říci, že komunisté si mohli dovolit zakázat žebrání, když byl dostatek práce. Proč a z jakého titulu ale dnes politici plánují „odsunout“ bezdomovce do tábora na okraji města? Stěžujeme si, že bezdomovci nepracují, ale práci jim sehnat nedovedeme. Vadí nám, že bezdomovci smrdí, ale nikdo z nás jim koupelnu nevybuduje. Vždyť Praha je naprosto neschopná, co se služeb bezdomovcům týče. Pravidelnou hygienu umožňuje pouze Hlavní nádraží. V Praze však žije mnoho bezdomovců a všichni se nemohou umývat na jednom místě. Mezi ostatními uchazeči o funkci zastupitele nalezneme signatářku Charty 77 Evu Vorlíčkovou, archeologa a bývalého člena ODA se zkušenostmi z komunální politiky Zdeňka Lochmannna a v neposlední řadě českou vicemiss Evu Čerešňákovou.

Věci veřejné vítají návštěvníky svého webu takto: „Velcí dinosauři odešli, ale co ti malí na vaší radnici?“ Je pravda, že za tuto stranu nekandiduje žádný veleještěr z druhohor. Nicméně nám Věci veřejné nabízejí především manažery, podnikatele a mladé pohledné blondýny, což může být rovněž nebezpečné. Výjimku tvoří nestraník Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením. Krása prošel Poslaneckou sněmovnou a Úřadem vlády. Na svém webu publikuje články o politice. Pozoruhodná je i operní pěvkyně Martina Bauerová, která má potíže s psaním s/z. S pravopisem se nekamarádí ani Jiří Diensbier, jehož web obsahuje rubriku „napsali o mě“.

KDU-ČSL za sebe delegovala, mimo jiné, dejvického stomatologa Mariána Hoška. Podobně jako Václav Krása má i Hošek zkušenosti z komunální politiky a v minulosti byl členem OF. Příznivci většího zastoupení žen v politice mohou zvolit zakladatelku mateřských center a nositelku ceny Žena Evropy 2003 Rut Kolínskou.

Největší počet žen na kandidátní listině má Strana zelených. A kandidátka na primátorku Petra Kolínská napovídá, že nepůjde o ženy obyčejné.

Kandidátní listiny KSČM lze brát pouze s nadhledem. Roztomilé je, že mezi kandidáty je minimum třicátníků a čtyřicátníků. Většinou se jedná o osoby ve věku 50-60 let, nebo naopak o velice mladé lidi, kteří komunismus nepamatují. Snad jen tak můžeme vysvětlit jejich příklon k této straně. Jiří Dolejš, který nezměnil účes od 80. let, se o místo v zastupitelstvu uchází také. Jakýsi Roman Janouch se snaží jít s dobou, a tak vtipkuje: „jsem křoví, ale ne Bush“. Budoucnost vidí v latinskoamerických režimech Huga Cháveze a Fidela Castry. Tři komunističtí kandidáti mají před jménem titul RSDr. Jedna z kandidátek se jmenuje Sněženka Škrabánková. Strach jde z Ivana Hrůzy a poněkud symbolické je jméno Kateřina Gottwaldová-Bayerová.

Myslím, že v komunálních volbách není stranická příslušnost tím nejdůležitějším. Stručný přehled kandidátů je toho důkazem. Mrzí mě, že nefunguje lépe komunikace s voliči. Představitelé TOP 09 sice diskutují s cestujícími v tramvaji číslo devět, ale ostatní stojí stranou.