Velká Vychytralost (Kristýna Opletalová)

Dlouhou dobu jsem si svou nedůvěru vůči politické straně Věci veřejné nechávala pro sebe. Pak jsem se ale dozvěděla, že se Radek John stal nejpopulárnějším politikem v zemi, a rozhodla jsem se vyjít s pravdou ven.

Předně bych chtěla říci, že nejsem zaujatá vůči novým stranám, právě naopak. Nevadí mi snad ani Johnovo nemanželské dítě. Vždyť dnešní politici v zatajování nemanželských potomků vyloženě soutěží, není to tedy nic nového či neznámého.

Mé výhrady mají mnohem obecnější charakter. Donedávna VV neměly vlastní program a zveřejňovaly na svém serveru pouze komiks, v němž Radek John, oděn v plášti Supermana, zachraňoval republiku. V současné době již máme k dispozici program VV (https://www.veciverejne.cz/politicky-program.html) a můžeme objektivně zhodnotit jejich záměry a plány. Kromě několika rozumných a nepříliš překvapivých bodů (stop zadlužování, zveřejňování veřejných zakázek na internetu, důchodová reforma, konec zneužívání sociálních dávek) zde nalezneme i věci sporné a nedomyšlené. VV chtějí snížit nezaměstnanost, a zároveň plánují připravit 10% úředníků o práci. Peníze z armády by rády převedly do školství, avšak jednou také zmínily jejich investici do lepších silnic. Václav Moravec konstatoval, že v takovém případě si budou muset VV výše zmíněné miliardy korun naklonovat.

Hlavní podvod spatřuji ve dvou bodech programu - boj s korupcí a přímá volba prezidenta, hejtmanů a starostů. Je úsměvné, že s korupcí se chystá zatočit Radek John, známý aférou s firmou ORA PRINT, a. s. Ta vyráběla pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu předražený časopis, jehož náklady by za jiných okolností byly poloviční, až třetinové. John prohlašuje, že coby předseda této firmy pobíral měsíčně deset tisíc korun, s čímž si prý bohatě vystačil. Mzdové náklady společnosti o osmi zaměstnancích však ve finančním roce 2007/2008 činily přes 13 milionů korun. V neprospěch nejpopulárnějšího politika mluví i jeho výbuch vzteku v televizní debatě při otázce týkající se této aféry.

Co se týče přímé demokracie, kterou VV prosazují, jedná se o typický příklad původně dobrého nápadu, který ve svém konečném výsledku už tak dobrý být nemusí. Kamenem úrazu je hlasování online. K registraci stačí pouze telefonní číslo a e-mailová adresa. Zatímco e-mailových adres lze vytvořit zdarma nekonečný počet, za vlastnictví více telefonních čísel musíme zaplatit. Využijeme-li ale služeb bazarů, neutratíme mnoho. Jiří X. Doležal, redaktor časopisu Reflex, si na vlastní kůži vyzkoušel, že jeden člověk může hlasovat vícekrát. Když potom VV vystupují jako strana s prvním online zvoleným předsedou, nemají se moc čím chlubit.

Jako podezřelé vnímám i financování strany Klubem angažovaných podnikatelů. Na jedné straně slyšíme o konci politických dinosaurů a na straně druhé jsme svědky nástupu strany, která je stejně jako všechny dřívější propojená s byznysem. Nelíbí se mi ani podepisování etického kodexu při vstupu do strany. Domnívám se, že morálku získáváme výchovou v rodině, případně ve škole, nikoliv však vstupem do nějaké organizace. Překvapuje mě, že s tématem morálky přichází strana, jejíž političky se na internetu předvádějí polonahé ve vyzývavých pózách.

Při podrobnějším prozkoumání programu narazíme i na další podivnosti. Nepochopila jsem, proč si tato strana přeje prodloužit ochrannou dobu díla na 90 let, z jakého důvodu by měli policisté dostávat vyšší platy a už vůbec nevím, kde berou VV drzost podmiňovat zvýšení platů učitelů zavedením srovnávacích zkoušek na ZŠ a státních maturit na SŠ.

Jeden z bodů programu si podle mého názoru zaslouží srovnání s historií. VV slibují svým voličům, že zjednoduší zákony. Myšlenka je to jistě chvályhodná, ovšem připomíná mi to zákonodárství z doby vlády komunistů. Ti ve snaze přiblížit právo běžným lidem zvali na jednání o tvorbě zákonů dělníky z továren. Zákony byly zástupcům lidu předčítány, aby se ověřila jejich jednoduchost a srozumitelnost. V případě, že dělníci danému právnímu předpisu nerozuměli, musel se přepracovat do méně náročné podoby. Naprosto vyloučeny byly složité formulace a latinské obraty. Věřím, že právo podobně jako matematika či biologie nemůže a ani nemá být zjednodušováno. Právo je složité, protože takové jsou i vztahy mezi lidmi.

Nakonec jsem objevila na serveru VV i něco pozitivního. Souhlasím s „modelem 4+2+3“, tedy s tím, že podporu v nezaměstnanosti mají po delší dobu pobírat ti, kteří vykonávají veřejnou službu. Rovněž se mi líbí, že VV zveřejňují, co zatím splnily ze svých předsevzetí.

Málokdo ví, že VV vznikly v roce 2001 v městské části Praha 1, kde pomáhaly občanům řešit problémy s radnicí. Pět let po založení se staly VV druhou nejúspěšnější stranou na Praze 1. Martin Stránský, kandidát za Prahu 1, v posledních volbách do Senátu skončil z celkových devíti kandidátů čtvrtý. Necelý rok poté tuto stranu podpořily 2,4 % občanů ve volbách do Evropského parlamentu.

Je mi líto, že strana, která svou aktivitou a sepisováním peticí zachránila před zánikem pravděpodobně nejkrásnější místo v Praze, Vojanovy sady, se nakonec proměnila v populistické a pokrytecké uskupení, které stojí pokud možno uprostřed politického spektra pro případ koalice sjednou či druhou velkou stranou.

Na program v komiksu se podívejte tady: program-vv-v-komiksu (1).pdf (1,3 MB)