Právo na život? To není právo, to je filozofie! (Kristýna Opletalová)

 Přesně těmito slovy se vyjádřil jeden z našich profesorů, když na otázku: „Jaká znáte práva?“ dostal odpověď: „Právo na život.“ V neděli večer mi ta slova opět vytanula na mysli. 

Zemřel Otakar Motejl, první český ombudsman. Neplánuji rozebírat, za jakých okolností odešel na věčnost, jaký byl jeho soukromý život nebo co dělal rád ve volném čase. Chci se spíše ohlédnout za funkcí veřejného ochránce práv, zamyslet se, k čemu slouží, co nám přinesla a zda má smysl ji zachovat.  

Ono těžko vyslovitelné slovo „ombudsman“ pochází ze švédštiny. Vždyť také první ombudsman se objevil v 18. století ve Švédsku.

Kdo to vůbec je ombudsman? Je to nezávislá, nestranná osoba (podobně jako soudce Ústavního soudu nesmí být ombudsman členem politické strany), která se zabývá stížnostmi občanů na nepřiměřené či nevhodné jednání úřadů. Tento jakýsi tribun lidu provádí rovněž šetření z vlastní iniciativy. Do jeho působnosti spadají místa, v nichž může docházet k porušování lidských práv, např. věznice, azylová zařízení, ústavy sociální péče. Ombudsman tato pracoviště systematicky navštěvuje. Shledá-li bezpráví, podá návrh k nápravě. V případě, že náprava není zjednána, je oprávněn informovat o dané skutečnosti veřejnost.  

Funkce veřejného obhájce práv vznikla v naší zemi na základě zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném obhájci práv. Ombudsmanem se může stát každý, kdo je volitelný do Senátu. Kandidáty navrhuje prezident a Senát. Z nich pak Poslanecká sněmovna zvolí ombudsmana na dobu šesti let. První obhájce Otakar Motejl vykonával funkci již deset let, neboť byl v roce 2006 zvolen podruhé. 

Co se tedy bude dít nyní? Poslanecká sněmovna musí zvolit do šedesáti dnů nového ombudsmana.

Nepodaří-li se uvolněné místo obsadit, dostanou zákonodárci novou šedesátidenní lhůtu.  

Ze zpráv v tisku vyplývá, že současná Sněmovna to s největší pravděpodobností do voleb nestihne. 

Má funkce veřejného obhájce práv smysl? Ano, nepochybně má. Ve zprávách, které obhájce předkládá každé tři měsíce Poslanecké sněmovně, jíž je odpovědný, se dočteme, že jen v březnu 2010 vyřizoval přes sedm set podnětů. Ty se týkaly všeho možného od diskriminace přes předražování zboží ve vězeňských prodejnách až k znečištění ovzduší v Ostravě. Lidé se na ombudsmana obracejí, protože nabízí finančně výhodnější a tvořivější alternativu soudů a je protikladem anonymity úředníků. 

Mrzí mě, že náš veřejný obhájce práv nemá rozhodovací pravomoc. Jak jsem naznačila výše, přísluší mu pouze dávat podněty k nápravě věci. To je však osud nezávislých. 

Doufejme, že nová Sněmovna bude mít po volbách zájem zvolit obhájce co nejdříve a že Motejlův nástupce bude dál dělat této instituci dobré jméno.