„Politika je show, kterou nemůžeme brát vážně.“ (Kristýna Opletalová)

Myslím, že tento výrok Karla Schwarzenberga by si mohli napsat na čelo všichni, kteří se letos objevili v pořadu Otázky Václava Moravce Speciál. Nehodlám po vzoru časopisu Reflex detailně rozebírat jednotlivé díly podle krajů. Koneckonců je to již poněkud passé; vzdělanec by řekl, že s tím přicházím post festum. Ve svém článku se chci zaměřit na předvolební Otázky Václava Moravce jako celek a také na některé zajímavosti.

První a možná největší zajímavostí jsou volební modely. Většina z nás se jimi nechala ovlivnit, a přitom se jednalo o údaje nepřesné a od konečných výsledků se odchylující. Chyběli zaměstnanci agentur SC&C a STEM na hodinách statistiky nebo jsou za rozdílné hodnoty odpovědni nerozhodní voliči? Na obranu sociologů musím uvést několik odhadů, které se později ukázaly být správné:

Nikoho asi příliš nepřekvapí, že nejspolehlivěji předpověděly průzkumy hlavně preference KSČM.

V neprospěch sociologů naopak hovoří tato data:

V souvislosti s průzkumy se také často hovoří o znevýhodnění SZ a SPOZ kvůli pětiprocentní hranici, jež jim nedovolila účastnit se všech dílů předvolebních Otázek. Věřím, že omezené prostředky na kampaň spolu s menší účastí v pořadu Václava Moravce mohly výše zmíněné strany poškodit. Nicméně mi přijde zvláštní, že v krajích, v nichž podle průzkumů měly SZ a SPOZ překročit hranici pro vstup do Parlamentu, získaly tyto strany výrazně menší preference (v případě SZ v Plzeňském kraji až o 4,3 % méně).

Dále mě překvapily reakce publika. Pouze v prvních třech dílech se chovali diváci slušně. Znamená to tedy, že ve třech nejmenších krajích jsou nejukázněnější lidé? Anebo nebyl Ústecký kraj jediným, v němž bývalý předseda ČSSD nabízel lidem směšný obnos za pokřikování na představitele pravicových stran? Diváci navíc reagovali často hloupě a nepochopitelně. Řvali, hučeli a bučeli na Miroslavu Němcovou, která na otázku: „Co jste vy sami udělali pro české zemědělství?“ odpověděla, že sama nemohla udělat nic, neboť rozhodnutí dělají politici společně, ale že si je jistá, že českému zemědělství neublížila. Ano, odpověď to byla poněkud vychytralá, avšak mnohem lepší než odpovědi jejích kolegů, kteří jako pomoc českému zemědělství uváděli vzpomínky z dětství na kydání hnoje na statku svých prarodičů. Jednoduché to neměl ani Miroslav Kalousek, jehož publikum nenechalo mnohdy domluvit, přestože jako jediný z pěti lídrů ve Středočeském kraji věděl, co je to extenze legislativy do exekutivy.

Letošní Speciál Otázek Václava Moravce navštívilo celkem 83 lídrů. 13 z nich zastupovalo SZ, KDU-ČSL a SPOZ. Ze zbývajících 70 lídrů se jich do Poslanecké sněmovny dostalo 57. Většina „vykroužkovaných“ lídrů kandidovala za Liberecký nebo Pardubický kraj, tedy za malé volební kraje, v nichž k posunutí kandidáta na první místo stačil nízký počet hlasů (v Libereckém kraji cca 11 000, v Pardubickém cca 13 000). Podíváme-li se blíže na vyřazené lídry, všimneme si, že pouze v několika málo případech se jednalo o skutečně kontroverzní osobnosti (Ivan Langer, Pavel Severa) nebo o politiky, kteří se nepředvedli v Moravcově pořadu právě nejlépe (Jaroslav Fiala, Miloš Patera). Naproti tomu jiné politiky Moravcem a publikem silně ponížené (Hana Orgoníková) voliči o post v Poslanecké sněmovně nepřipravili.

Nyní bych se zaměřila na některé ostudné momenty předvolebních Otázek. Když David Vodrážka tvrdil, že v časopise Nature psali, že dinousaři byli těsně před vyhynutím oranžoví s červenými pruhy, bylo to pouze úsměvné. Tvrzení Miloslava Vlčka: „Mám čisté svědomí,“ bylo už vyloženě směšné, zvláště z dnešního pohledu. Vlček onu větu vyřkl 14. dubna, tedy přibližně týden před svým odchodem z politiky. Vyjádření Martina Peciny k násilí na mítincích nebylo k smíchu, ale k pláči. Podle něj totiž agresivní chování občanů ani v nejmenším nesouvisí s prodejem piva za 2 Kč. Je zvláštní, že to říká představitel ČSSD, která založila celý program na důvěře v lidi lačnící po všem, co je levné nebo rovnou zadarmo.

Výkony ostatních politiků vypovídají něco o naší politické kultuře. Zdeněk Škromach si do pořadu Václava Moravce přinesl velkého plyšového medvěda se slovy: „To je Škromík, náš maskot.“ Smích diváků ho nezahanbil, ale naopak mu dodal odvahy, a tak po krátké chvíli suverénně prohlásil, že Petr Nečas je v ODS do počtu. Vladimír Koníček zase na otázku, s jakou stranou by šla KSČM po volbách do koalice, odpověděl: „Nám nezbývá nic jiného než počkat, až získáme 51 %, abychom mohli vládnout sami.“ Další komunista, Karel Šídlo, zaměnil pojmy „humanitní“ a „humanitární“. Nechci působit zaujatě, ale musím říci, že největší výskyt nevhodně se chovajících politiků vykazuje ČSSD. Kromě Lubomíra Zaorálka a Jiřího Paroubka mi zůstával rozum stát rovněž nad Miroslavem Váňou a Vítězslavem Jandákem. Zatímco rozesmátý Váňa jen občas utrousil něco podivného („pracují na dráze v nelidských podmínkách“, „supermarkety, které praskají ve švech kvůli starým ledničkám“), náš bývalý ministr kultury se se vší vervou obořil na Václava Moravce: „Ježišmarjá, co byste nám chtěl brát, tohle je druhá nejchudší sněmovna v Evropě!“ Aby toho nebylo málo, později dodal, že potlesk nepotřebuje, neboť mu už lidé v životě tleskali dost. Skutečným neštěstím byla postarší poslankyně Hana Orgoníková. Ta si nepamatovala, jak hlasovala ve věci elektronických vinět, a vůbec se za to nestyděla. Na otázku, kolik budou tyto viněty stát (to dosud nikdo neví), odvětila: „Já to vysvětlím, protože je to jednoduché,“ a nedbala salvy smíchu ozývající se z publika. Farmářka Havránková, které stát hrozí vyvlastněním pozemků kvůli stavbě dálnice D11, by měla podle Orgoníkové pozemky státu dobrovolně darovat. Nakonec jsme se dozvěděli, že financování kultury v době hospodářské krize souvisí s „tím, co děje ve vztahu k našemu předsedovi a jeho rodině“.

Nebyli to však výhradně představitelé levicových stran, kteří by zasloužili za své výstupy pokárání. O Ivanu Langerovi stačí říci, že on a David Rath jsou jedinými politiky v historii naší Poslanecké sněmovny, kterým kdy bylo odebráno slovo (předseda Poslanecké sněmovny na to má právo, pokud se poslanec i po druhém volání k věci odchyluje od tématu, přesto se k tomu předseda Poslanecké sněmovny uchyluje jen ve výjimečných případech). Nehodlám komentovat záchvaty vzteku Jiřího Pospíšila a raději se rozepíšu o Miloši Paterovi. Tento člověk se snažil působit přirozeně a nenuceně, a tak mluvil obecnou češtinou. S bílými místy v zákonech, které dávají prostor ke korupci, se prý nikdy nesetkal. Zákon o veřejných zakázkách a zákon o NKÚ jsou podle něj dobré a neměnil by je. Na narážku Václava Moravce: „Ale ODS to chtěla prosadit,“ zahuhlal: „To si nejsem jist.“ O mediálně známé kauze „karlovarská losovačka“ nic netušil, neboť práce poslance přetrhla jeho „pupeční šňůru s komunálem“. A proč se ODS zdržela hlasování o potrestání účastníků této kauzy? „Protože to bylo veřejně známé.“

Političky z Věcí veřejných se chovaly nejpodivněji. Sexy blondýna Kateřina Klasnová nepochopila, že zákon o zákazu prodeje letiště Ruzyně je jednoduše zákon zakazující prodej ruzyňského letiště. Její dvojnice Lenka Andrýsová se snažila ukázat divákům plakát s modelem 4+2+3 (ten podmiňuje vyplácení podpory v nezaměstnanosti vykonáváním veřejně prospěšných prací) a na nesouhlas Václava Moravce odůvodněný slovy: „Byli bychom jako v neděli,“ (kdy vysílala ČT1 duel Jiřího Paroubka s Petrem Nečasem) reagovala s andělským úsměvem: „Ale dnes je středa.“ Petr Skokan se pro změnu chlubil programem v komiksu. O chvíli později jej překvapila jedna z otázek v kvízu. Napsal totiž, že kandidáta na prezidenta může navrhnout skupina alespoň padesáti poslanců (správná odpověď je deset poslanců, Marie Nedvědová z KSČM si myslí, že kandidáta může navrhnout i jeden poslanec). Miroslava Petráně zaskočilo kvorum (počet poslanců nebo senátorů nutný k tomu, aby byla komora Parlamentu usnášeníschopná). Dalibor Sadovský zase neví, na jak dlouho může být přerušeno jednání Poslanecké sněmovny, a jist si nebyl ani otevírací dobou volebních místností. V kvízu neobstál ani Jaroslav Fiala z ČSSD. Netušil, kdy musí vyhlásit prezident volby do Poslanecké sněmovny. Nic si z toho ale nedělal, klidně se zvedl z křesla, usmál se a řekl, že odchází hájit zájmy důchodců.

Celkově musím říci, že mě pořad Václava Moravce hodně bavil, zvláště ty části, v nichž odpovídali lídři na otázky. Věřím, že moderátorův humor mohl spoustu lidí přivést k zájmu o politické dění. Poněkud méně zábavné mi přišly komentáře sociologů Jany Hamanové a Jana Hartla a také pravidelné návštěvy osobností regionu. Příjemné oživení však skýtaly reportáže. V jedné z nich náš prezident prohlašoval svou roztomilou fistulkou: „My nejsme méně než zajíc nebo kůrovec.“

V další promlouvali odboráři o zrušené stávce: „Stejně rychle, jako jsme stávku odvolali, jsme schopni ji zase svolat.“ Jiný odborář si zase oblíbil sousloví „legislativní proces“, a tak jej pořád v různých souvislostech opakoval. Někdy sršeli vtipem i samotní lídři. Jaroslav Lobkowicz při diskusi o plzeňských právech prohlásil, že znal jednoho politika, který zvládl při svém povolání vystudovat práva, a buď to musel být génius nebo nestudoval poctivě. „Řekněme, že se jmenoval Standa,“ napověděl divákům. Stejně tak se mi líbila pohotová reakce Petra Nečase, že není rozdíl v tom, zda mluví Zdeněk Škromach nebo medvěd, kterého si přinesl s sebou.

Snad je to naivní domněnka, ale myslím si, že dokud se dovedeme (a hlavně můžeme) politice zasmát, tak je to ještě dobré. Horší by to bylo, kdybychom jako naši předci malovali potají karikatury a báli se vězení či trestu smrti za jakýkoliv odpor proti režimu.