Dobrý večer,
předně děkuji za reakci. Máte jistě pravdu, o příčině trendu zadlužování je možno polemizovat.
Není jednoduché říci, kdo konkrétně se o vznik krize zapříčinil. Myslím, že to snad není ani vůbec možné. Lákadlu posvátné víry v nekonečný ekonomický růst podlehli všichni. Vlády jednotlivých států, podniky i spotřebitelé. Smutným paradoxem je, že vlády (státy), které by asi morálně měly jít svým občanům příkladem, na chybná rozhodnutí doplácí mnohem méně než soukromé osoby.
Pokud se však bavíme o sociální roli státu, myslím, že žádná ze stran se jí nechce zříct a to ani kvůli snižování zadlužení. Je však na místě hovořit o tom (a to nikoli kvůli zadlužení, ale principům- snižování dluhu pouze přinutilo společnost toto téma otevřít), jak široký by měl být záběr sociální politiky. Přesně jak jste řekla, mělo by jít o restrukturalizaci systému. Problém je to, že čemu jedni říkají restrukturalizace, vidí jiní jako destrukci. Záleží na tom, zda solidaritu vidíme v tom, že téměř každý přispíváme a také tedy téměř každý máme nárok na nějaké sociální příspěvky, nebo téměř každý přispíváme a málokdo máme nárok. V prvním případě, který u nás převládá, není podle mého názoru na místě označení solidarita. Maximálně v tom smyslu, že člověk přispívá jinou měrou, než poté čerpá. Sama se přikláním ke "druhé solidaritě"- přispívám pro případ, že bych musela z nepředvídaných důvodů čerpat (nemluvím o důchodech a mateřské, ale ostatních příspěvcích). Tato solidarita znamená opravdu jen nutnou sociální síť, minimální zásah státu do života lidí, větší osobní odpovědnost jednotlivce. Bylo by k ní však nutné změnit nikoli pouze systém, ale vnímání lidí, kteří často berou sociální příspěvky jako něco, z čeho si musí utrhnout dříve, než to udělá někdo jiný, nikoli jako řešení v krajní nouzi. Problém je podle mého názoru v tom, že není možné nastavit systém tak, aby byl nezneužitelný. Buď je míra zneužití malá a procedurální postupy nepřiměřeně přebyrokratizované, nebo málo papírů a velká zneužitelnost. Je to možná trochu naivní, ale snad by pomohlo začít opravdu od sebe. Jsou země, například Švýcarsko, kde ona osobní odpovědnost skutečně funguje a výsledkem je slušnost a prospěch celé společnosti.